„Dostala jsem dar od píáristy Andreje Babiše,“ směje se na videu DVTV naplno Pavla Holcová z Českého centra pro investigativní žurnalistiku. Zřejmě jí to přijde vtipné a svým způsobem odzbrojující. Ten dárek, neboli doménu ke svému webu, dostala prý od Jaromíra Hasoně v hospodě u piva. Doména může stát pár korun, nebo také pár tisíc korun, tato informace nic moc neznamená. Ale hned následně Pavla Holcová přináší neuvěřitelnou perlu, která dobře vysvětluje, proč sedává v hospodě s píáristou Andreje Babiše.
Pavla Holcová doslova uvádí: „Andrej Babiš je fascinující tím, jak je transparentní.“ A rozvíjí myšlenku, že Babiš nepotřebuje nic skrývat a všichni ví, co všechno vlastní a voliči ho volí. Vedle jejího plošného nařčení českých politiků, že jsou nepochybně také zapleteni do kauzy Panama Papers, to působí opravdu kouzelně. Je vidět, že píárista Andreje Babiše pracuje u piva opravdu dobře.
Pavla Holcová stojí v čele české skupiny novinářů, kteří studují dokumenty uniklé z panamské právní kanceláře Mossack Fonseca. Jak víme, jedná se o obrovskou sumu informací o lidech, kteří si zakládají firmy v daňových rájích a jejich vlastnictví je skryté. Na stylu uvažování Pavly Holcové je možné studovat, jak se může mentalita lůzy dnes potkat a protnout s mentalitou intelektuálních sympaťáků, kteří usilují o celospolečenskou očistu.
Dejme vedle sebe tyto dva klíčové výroky:
„Babiš je transparentní a nemá co skrývat.“
„Čeští politici na seznamech Panama Papers nejsou, protože jsou šikovní a zakládají své off-shorové firmy skrze právníky.“
Je to opravdu geniální ohnutí principu transparentnosti, který jinak právem vyžadujeme od veřejných činitelů. Andrej Babiš, který si na sebe převedl státní podnik Agrofert v hodnotě půl miliardy korun a úspěšně tuneloval Unipetrol, je podle logiky Pavly Holcové zcela transparentní. Když je někdo veřejně transparentní tunelář, tak je to v pořádku. A to tím spíše, pokud ho lidé volí. Zvláště když má média a tím si mimo jiné zařizuje svoji volitelnost.
Čeští politici (to Babiš přeci není, že…) jsou podle Pavly Holcové vinni na základě třídního principu kolektivní viny. Všichni totiž víme, že kradou. Pokud o jejich zločinech nejsou žádné stopy, je to jen tím, že jsou mazaní a ty stopy za sebou umí dobře zametat. Pavla Holcová netuší, že právě na tomto principu apriorní viny je postavena zvrácená justice totalitních režimů.
Pavlu Holcovou ani na okamžik nenapadne, že neexistuje žádný věcný důvod, proč Andreje Babiše vyjmout ze skupiny těch, kteří si mohou založit off-shorovou firmu skrze právníka. Nevěcných důvodů je ale mnoho. Babiš se jeví lidu jako Velký čistič. Proto se jeví jako transparentní, ať už se dopustí čehokoli. Mimochodem, kauza Čapí hnízdo a Babišovo zakrývání vlastníků kvůli pobírání veřejných dotací je opravdu vrcholem jeho transparentnosti. Lumpárna kolem inkasování peněz na luxusní chatu je tak transparentní, že transparentnější být už snad nemůže.
Snaha vsugerovat veřejnosti, že čeští politici kradou, a to jaksi en bloc, tedy prostě šmahem všichni, je nesmírně zvrácená a je to také základ ideologie babišismu, který podrývá demokracii přímo v jejích základech. Jedná se o frontální útok na tradiční demokratickou politiku využitím mentality lůzy, která funguje vždy na principech kolektivní viny a přisuzování charakterových vlastností na základě příslušnosti k nějakému stavu. Tato mentalita je nejnebezpečnější, když se obleče do kabátu Dobra a přednáší ji sympaticky a intelektuálně vyhlížející dáma. Přitom toho kýženého Dobra se dobereme tím, že bez ladu a skladu, bez rozlišování a bez tázání se po míře individuální zodpovědnosti, vyneseme na denní světlo tuny tajných informací.
Tisknutí seznamu lidí, kteří se ocitli v Panama Papers, je perverzní od podstaty. Jedná se o směs zcela odlišných případů. Je zcela jasné, že bývalí agenti KGB, kteří v čele s Vladimirem Putinem ukryli peníze do daňových rájů, vytunelovali státní majetek někdejšího Sovětského svazu, protože díky svým pozicím využili všeobecného rozvratu. Mimo jiné se přitom ztratila skoro celá kasa komunistické strany a bylo nutné ji někam schovat. Tato příhoda, která je v mnoha ohledech nepochybně určující pro vývoj v postkomunistických zemích, ovšem nijak nesouvisí s případem islandského premiéra, který si ukryl do off-shorové firmy vlastnictví svého podílu v bance, aby mohl podnikat a být zároveň premiérem. Má smůlu, že na Islandu je jiná kultura než u nás. Tady vicepremiér může vesele podnikat a zároveň vést ministerstvo financí. Má dost nástrojů na to, aby ho lidé volili, a tím je to celé „transparentní“. Holcové uniklo, že islandský premiér před tím nevytuneloval žádný státní podnik a přesto musí odejít, ale „transparentní Babiš“ po odkryté manipulaci s veřejnými dotacemi odejít nemusí. Že si to může dovolit kvůli selhání mnoha novinářů, je přitom více než jasné.
Takzvaní investigativci (neboli „vyšetřovatelé“) automaticky předpokládají, že každý, kdo má off-shorovou firmu v daňovém ráji, je podezřelý z daňových úniků. Pavla Holcová sice uvádí, že samo vlastnictví takové firmy není trestným činem. Ale jaký asi má důvod člověk si zařídit takovou firmu, že. A pak se ptá přesně v duchu někdejší propagandy KSČ proti prohnilé buržoazii: „Copak si takovou firmu třeba zařídí zdravotní sestřička nebo maminka s dětmi?“
Existují základní principy, o nichž investigativci-vyšetřovatelé mezi novináři zřejmě neslyšeli. Svobodná společnost stojí jednak na nezadatelném právu na soukromý majetek, jednak na tom, že to, co zákon nezakazuje, je dovoleno. A téma kriminálního provinění je přípustné jen v individuální rovině a na základě dostupných faktů. Jestli je ze zákona možné mít firmu v daňovém ráji a vlastnit nějaký majetkový podíl neveřejně, tak je to prostě legální a tečka. Existuje kupříkladu jeden důvod, proč mají lidé skryté majetkové podíly: Je to ochrana investice před nepřátelským převzetím firmy. Před takovým převzetím, které rádi provozují postkomunističtí oligarchové, když se nevybíravými metodami roztahují po celém trhu. Obrana soukromého majetku patří k základním právům svobodného člověka.
V žádném případě nelze hájit někoho, kdo skrývá své soukromé podnikání a přitom vykonává veřejnou funkci. Jenže naším problémem není islandský premiér, který něco skrývá, ale to, že náš vicepremiér toho tolik vůbec skrývat nemusí a přitom je vicepremiérem. Není to ani tak problém morální, jako spíše kulturní a týká se politického systému a manipulace s celou veřejností. Proto píáristé Andreje Babiše tak vehementně podporují očišťování, neboli kompromitování tradičních politických stran a všech politiků, „kteří nemakali a kradli“. Je to součást zcela obludné manipulace, jejímž cílem není nic jiného než neomezená moc jednoho člověka.
Princip, který zavedla WikiLeaks a v němž pokračuje Panama Papers, při němž se k dojmu očišťování společnosti – a vlastně celé planety – dospívá plošným zveřejňováním všeho, je dosud nejvážnějším ohrožením právního řádu a základních pilířů demokracie, jakých jsme svědky v současném světě. Výsledkem této plošné a absolutní „transparentnosti“ nemůže být nakonec nic jiného, než totalitní režim. Že na jeho instalaci pracují novináři-vyšetřovatelé, to bohužel není překvapující, nýbrž příznačné.
Odkrývání tajného má v žurnalistice smysl a také zákonné i etické oprávnění jedině tehdy, když jde o obranu společnosti před zneužíváním moci. A to vždy pouze ve zcela konkrétním případě, který se týká individuální zodpovědnosti veřejného činitele nebo jiného výrazného držitele moci. Paušální obviňování z trestné činnosti je v seriozní žurnalistice zcela nepřípustné. Zavádění kolektivní viny a obviňování celé skupiny osob na základě dojmů a bez jakýchkoli věcných důkazů je brutálním vpádem mentality lůzy do žurnalistiky.
A nakonec: Investigativci-vyšetřovatelé vytvořili celospolečenskou hysterii kolem boje za morální očistu, která se před našima očima odehrává pomocí revolučních metod a tedy „systémově a plošně“. Je to nesmírný kýč, který umí využít každý zdatný píárista, který dělá politický marketing pro výrazného predátora moci. Opravdový morální souboj vede každý člověk ve svém srdci. Na veřejné scéně usilujeme jistě o poctivost a spravedlnost, ale nikoli o absolutní morální očistu, protože je to nesmysl a takové ambiciozní snahy vždycky vedou přímočaře k jakobínskému režimu nebo k Orwelovi. Na veřejné scéně nám má jít zejména o svobodu a právní řád. Obě tyto hodnoty jsou díky působení investigativců-vyšetřovatelů v akutním ohrožení. A když se investigativcům-vyšetřovatelům líbí transparentnost Andreje Babiše, tak to mluví za všechno. To je už prostě vymalováno.