Andrej Babiš čelí prvnímu vážnému zpochybnění své mesiášské role zachránce republiky před hydrou korupce. Kauza Čapí hnízdo je totiž tak jasná, že jasnější už být nemůže. Miliardář přestrojil jednu ze svých firem za malý podnik, který dosáhne na dotaci padesáti milionů korun z evropských dotací pro rozvoj drobného a středního podnikání, aby si postavil luxusní farmu, na kterou může být hrdý a na niž si teď s oblibou zve třeba amerického, francouzského či britského velvyslance.
Je to tak nehorázné, že si lze těžko představit větší projev arogance. Dodejme ovšem, že tato kauza je jen symptomem celého jeho podnikání, při němž léta mistrně tahá peníze z veřejných rozpočtů. A to nikoli v desítkách, nýbrž ve stovkách milionů korun.
O Babišově systému „podnikání“ bude brzy jednat sněmovna. Šetří ho policie a také úřad Evropské unie pro boj proti podvodům, který sleduje čerpání dotací z peněz evropských daňových poplatníků. Větší ostudu si lze těžko představit. Za normální situace bychom se s ním právě loučili a přáli mu dobré právníky a nesnesitelně lehké oddechnutí po odchodu z politiky.
Jenže to by nebyl Babiš. Babiš bojující, Babiš, který se nejradši brání útokem, a také Babiš, který umí hrát skvěle na city lidu.
Normální člověk by se zahrabal a schoval se. Andrej Babiš ale není v tomto ohledu ani trochu normální. Můžeme tudíž očekávat jedině boj. Na základě dlouhodobého sledování jeho metod můžeme již nyní odhadnout, jaké zvolí metody obrany. Jsou v zásadě tyto:
1. Výroba alternativní kauzy neboli kompromitující zjištění, které přebije kauzu Čapí hnízdo. Jako optimální objekt se nabízí Bohuslav Sobotka a některá z privatizací, při nichž současný premiér zastupoval stát. Babiš dobře ví, že každé převádění státního majetku do soukromých rukou se dá směle interpretovat jako kriminální akce. Bez ohledu na to, že odstátnění majetku bylo po listopadu 1989 jedním ze základních pilířů komplexní reformy, která přinesla České republice zvýšení životní úrovně a značný hmotný vzestup téměř všech vrstev společnosti. Odstátnění bylo ovšem hlavně podstatným znakem návratu svobodných poměrů.
2. Sebeprezentace Andreje Babiše jako mučedníka protikorupčního boje. Babiš skvěle ovládá roli pronásledovaného člověka. Má výjimečnou schopnost dojmout svůj lid. Při jeho majetku a možnostech je to sice absurdní, ale on opravdu umí v lidech vyvolat soucit. Babiš má – na rozdíl od jiných – skvělé možnosti ovládnout jeviště veřejného prostoru a sehrát roli pronásledovaného psance, který bojoval proti Matrixu neboli komplotu těch ošklivých tradičních stran a svých konkurentů. A ti neřádi tady na něj teď ušili tuto hnusnou kauzu! Lidé budou doslova plakat a zuřit před televizními obrazovkami, až jim bude Babiš vysvětlovat, že čelí spiknutí kmotrů ze všech stran. U něj – hlavního a nedostižného kmotra – by to byl obrovský výkon, ale neměli bychom zůstat na pochybách, že to dokáže. O tom, že je pronásledovaný, dovede totiž přesvědčit i sám sebe. Dokonale ovládá Stanislavského metodu herecké práce, při níž herec splyne se svojí rolí tak, že už tu roli vlastně ani nehraje, ale doslova ji žije. Se všemi emocemi a celou svojí bytostí. Bude mučedníkem boje za to, aby všem obyčejným lidem konečně bylo líp.
Mezi Babišem a „jeho“ lidem stojí jako komunikační kanál média. Hlavní média dokázal Babiš na téměř tři roky téměř zcela vykastrovat. Až nyní se ukazuje, že kastrace byla jen částečná a že se povedla jen zčásti. Lidé v médiích se postupně přestávají bát a zase začínají dělat svoji práci. Sice pomalu, ale ten proces nelze zastavit. Novinářům postupně dochází, že dříve nebo později nadejde doba po Babišovi a pak se začne společnost ptát, kdo se na celém tomto amorálním procesu osobně podílel. Dříve nebo později se tu bude řešit otázka zodpovědnosti za babišismus. Bude to nepěkná chvíle pravdy pro ty, co se namočili do kolaborace s predátorem a zradili elementární zásady řemesla.
Až tedy nyní Babiš vytáhne prostřednictvím svých „zcela nezávislých“ médií kompromitující informace na své konkurenty, bude zcela jasné, že jde o jeho komunikační taktiku, jak odvést pozornost od svého gigantického průšvihu.
A až tady zase Andrej Babiš sehraje srdcervoucí roli mučedníka, je třeba mu tuto absurdní komedii netolerovat. Všechno to bude jen pouhá PR technika, jak si zachovat na své straně veřejné mínění, které z velké části tíhne po vládě silné ruky.